Pár rad, jak mít správně nastavené finanční portfolio.

Modelový příklad

Klient pan Jan Novák (42 let), s manželkou Janou (40 let) a dvěma dětmi (8 let a 6 let).

Mají hypoteční úvěr ještě na 1 200 000 kč, rezervu na běžném účtu 50 000 kč, měsíční výdaje   27 000 kč. Vlastní vůz Škodu Octavii 1.9 TDI, 66kw.

Mají sjednané tyto produkty:

2x dětské pojištění (Investiční životní pojištění pro „děti“), platba 1000 kč měsíčně

Jedním z prvních problémů bývá typicky ten, že takovéto smlouvy zakládá někdo jiný než rodič (např. babička, dědeček) a s nikým se neporadí. Rodiče jsou rádi, že děti něco mají, prarodiče také. Nicméně velmi často jsou tyto smlouvy úplně bez efektu. V této konkrétní smlouvě prarodiče platili za každé dítě 1000 kč měsíčně a měli zde nastavené na relativně slušné částky pojištění úrazu dítěte. Proč taková smlouva není optimální?

1. a) Spoření v IŽP (tj. i zde uvedený příklad) je velmi nákladné.

Obvyklé poplatky na počátku vzniku smlouvy jsou až 200% ročního pojistného (v tomto případě 24 000 kč) + další poplatky:

- měsíční vedení účtu a inkaso pojistného

- poplatek z každé vložené částky do spořící složky - klidně až 5% z každé vložené částky

- tzv. odkupné (pokuta za předčasné zrušení smlouvy) – až několik desítek procent z  naspořené částky, řeší se podle doby předčasného ukončení

- poplatek za obhospodařování portfolia 3,5% ročně

- daňová zátěž (15% daň z výnosu)

Pokud všechny tyto faktory zohledníme, tak návratnost poplatků ve smlouvě je opravdu velmi za dlouho (typicky 10 let). Po sečtení výnosu a poplatků je téměř nemožné na podobných smlouvách vydělat.

→ Zde doporučuji si projít google a napsat do vyhledávače: IŽP jako spoření

1. b) Krytí rizik je u dětí samozřejmě velmi důležité. Nicméně důležitější je se zamyslet, zda jsou hlavně slušně pokryti rodiče na riziko smrti, invalidity a pracovní neschopnosti. Pokud jsou prioritně zajištěni rodiče, můžeme přejít na zajištění dětí. U dětí především zajišťujeme trvalé následky úrazu a vážná onemocnění. To jsou rizika, která značně mohou narušit rodinný rozpočet, nebo zanechat následky trvalejšího rázu. Můžeme samozřejmě pojistit i denní odškodné úrazem, ale u velmi malých dětí toto postrádá smysl a zbytečně nám bere prostředky, za které bychom mohli "nakoupit" výrazně důležitější rizika na vyšší částky. Obecně se drobná rizika (zde denní odškodné úrazem) nevyplatí pojistit. Pojišťovna je subjekt, který hospodaří se ziskem, takže nikdy nebude vyplácet více než vybere. Dále u denního odškodného se často objevují podvody (vysoký škodní průběh, úrazy se dají fingovat, atd.). Posledním důvodem je i ten, že je výplata pojistného značně limitována vůči své denní dávce (+- max. 182 tisíc).

2x stavební spoření s úložkou 500 kč měsíčně s cílovou částkou 200 000 Kč.

Dříve bývalo stavební spoření jasnou jedničkou na zhodnocování prostředků. Bohužel v dnešní době, kdy jsou jednak úroky velmi nízko (cca 0,8% v době psaní článku) a nižší státní podpora (10%, maximálně 2 000 kč ročně) se oblíbené "stavebko" velmi zhoršilo a to především:

1. a) Dnes je možné dosáhnout efektivního výnosu cca 3,15% p.a (to také není žádný zázrak, ale budiž) pouze, když klient spoří 1700 kč měsíčně a to přesně 6 let (kvůli vázací době). Pokud spoří jinou částku a jiný časový horizont, tak efektivita prudce klesá (tento efekt způsobuje omezená státní podpora).
2. b) poplatek za cílovou částku – obvykle 1% → zde 2 000 Kč
3. c) poplatek za roční vedení účtu → zde 330 Kč
4. d) daň z výnosu (15%)
5. e) omezená likvidita – šest let se mi nevyplatí na stavební spoření sáhnout, poté obvykle čekám na prostředky 90 dní, není možné vybrat část
6. f) smlouvy s vyšším garantovaným úrokem stavební spořitelny vypovídají
7. g) inflační vlivy – každý rok cca 2% znehodnocení

V tomto případě na každé smlouvě má klient za 6 let (vložil 36 000 kč) 37 034 kč až 38 464 kč. Klient tedy moc nevydělá a se započítáním průměrné inflace bude dokonce ve ztrátě.

Běžný účet s poplatky, bez využití spořicího účtu

Zde je již klasická otázka, proč klienti nevyužívají levnějších bank, kde nemusejí platit vysoké poplatky za vedení účtu, provedení transakce aj. Pokud zvládáte pohyb na internetu a orientujete se v internetovém bankovnictví, může úspora na poplatcích dělat i 2 000 Kč ročně.

Ke každému běžnému účtu se již standardně přidává účet spořicí. Ten je určen k uložení likvidní finanční rezervy, která se zhodnocuje o úrok kopírující inflaci. Spořicí účet nic nestojí, a proto je dobré mít peníze na tomto účtu, kde se tak rychle neznehodnocují.

Investiční životní pojištění na 1 500 kč měsíčně, čistě spořící smlouva

Opět stejný problém jako u jiných investičních smluv životního pojištění.

Je pravděpodobné, že klient bude ve ztrátě velmi dlouho (10 let) a poplatky jsou opět značně vysoké.

Další nevýhodou je nízká flexibilita oproti jiným instrumentům (nemůžu přestat platit apod.).

Povinné ručení

Nastaveny základní limity (35/35 mil.) - cena 3 500 kč ročně.

Nemá smysl produkt více rozebírat. Zde je škoda, že klient pravidelně přes svého poradce neaktualizuje cenu, ta se dnes může pohybovat cca kolem 2 500 ročně.

Komentář

U většiny klientů nastavení smluv nereflektuje přání a potřeby, respektive poradce s klientem je často „nerozklíčuje“ podrobně a smlouvy jsou nastaveny špatně. Investování/spoření neřeší konkrétní cíl (například peníze na studia dětí, bydlení, finanční nezávislost).

Používají se drahé produkty a kryjí malá rizika (nemoci ohrožují náš příjem cca z 95%). Klient nemá pojištěnou domácnost a s ní velmi důležitou občanskou odpovědnost, nebo nijak řešenou právní ochranu.

Dále klient nemá vůbec řešenou běžnou rezervu a ani neví, jak s ní nakládat, případně jak by měla být vysoká. Obvykle rezerva by měla být 3 až 12 výplatních měsíců. U klienta s úvěry a s dětmi je lepší se klonit k vyšší částce, takže 50 000 kč na běžném účtu je opravdu málo. Rezerva by určitě měla přesáhnout 200 000 kč a být oddělená od běžného účtu na spořícím účtu. Výhodou je, že na peníze na spořícím účtu nedosáhne případný držtel odcizené karty od běžného účtu.

Jak z toho ven?

Opravdu zjistit dobře svoje cíle a podle toho konstruovat celé finanční portfolio.

Používat nízkonákladové produkty – například správně nastavené otevřené podílové fondy s rozumným předplaceným/průběžným poplatkem.

Stavební spoření používat efektivně (např. pro konzervativní střednědobou rezervu, 1700 kč měsíčně, nebo 20 000 kč ročně).

Účet zdarma a bez poplatků je dnes standardem. Takže buď přejít k nějaké nízkonákladové menší bance, nebo vyjednávat se stávající.

Krýt velká a důležitá rizika. Obecně majetek mít pojištěn na správné pojistné částky a v životním pojištění krýt velká, případně komplexní rizika. Jedná se především o pojištění smrti, invalidity a pracovní neschopnosti, dále u dětí také jistit velká rizika jako jsou vážná onemocnění, trvalé následky úrazu. Důležité je pojistky nepřeplácet.

Poradit se s náklady i v jiných oblastech. Především co se týká telekomunikací, energií a dalších pravidelných poplatků.

Souběžně s finančním plánováním mít vyřešenou běžnou rezervu.

Portfolio pravidelně aktualizovat, a především u povinného ručení kontrolovat cenu.

Propojit finance se světem práva a díky tomu si zajistit kontrolu pojistného plnění, smluv a dalších právních problémů.